Jsa mlhou obklopen

 

svůj svět si stavím

 

Příběhům pravým

 

se oddávaje

 

však kdo sám jsem

 

nevím

 

 

Mám v dlani pár listů

 

z podzimů spadlých

 

Na tvářích zvadlých

 

jež bývají v tmách

 

posedá prach

 

můj hřích

 

 

V nesmyslné noci

 

se vracím v lůno

 

Zasévat zrno

 

hořké naděje

 

pradávných cest

 

mám moc

 

 

V toužebném čekání

 

zjitra mě uzříš

 

kterak hořím již

 

půvabnou září

 

nebudu víc

 

tak věř