, 22. 10. 2016, Povídky
Se řekne okno.
Ono takový okno není lecjakej otvor.
Průhlednej průsečík věcí vevnitř a těch, co jsou tam, venku.
Dotek známejch, ohranejch obrazů a pocitů s těma za záclonou.
Opřenej o parapet, s tvářema v dlaních, pozoruju dost často cvrkot venku.
Tak často, že moje pedikérka začíná vždycky u loktů,
aby prej to nejhorší měla už...
- - -
Třeba támhleta štětka je tu denně, a já denně (pokud teda nemá delší fůru)
obdivuju způsob její chůze, její rty, a čekám na její úsměv
(blboučkej jorkšír, žvatlající nemluvně, humorná zpráva z amplionu...),
abych uviděl její nádherný zuby.
Teprve žena s plnými rty a bělostným úsměvem je pro mě Ženou,
i když je to kurva.
Ostatní, byť třeba více či méně erotický prvky, pak nepokrytě přehlížím.
Přemejšlím, jaký by to bylo, syknout tam dolů, pokývnout
a jít zmačknout bzučák hlavních dveří.
Stála by tu najednou tak blízko a já bych tápal,
zda ji posadit do křesla, nalít skleničku vína
a zapříst zcela nenuceně hovor, nebo se rovnou zeptat za kolik,
a poslat ji do sprchy.
Sakra - a co kdyby měla nějakou chorobu? K čemu pak ty rty.
Ochranu sem nikdy nepoužil,
a v případě kvalitní žloutenky by jistě nepomohla ani na penis
zručně navlečená holínka, u kořene stažená elektrikářskou páskou.
Ne, ne. Ne.
Ještě nejsem připravenej. Co s tím?
Masturbace je sice bezpečná, ale nemám internet, časopis zabere nejmíň jednu ruku,
a fantazie jednoho taky není bezbřehá...
- - -
Okno je zvláštní prostor.
Dokážou tudy vstupovat sny bez ohledu na to,
jestli se stmívá, nebo jestli sem nezapomněl zatáhnout závěs,
nebo jestli je přes sklo, a jakoby z dálky, slyšet křik uvázanejch zvířat,
bezdomovců, kurev, a jejich zmrzačenejch iluzí...
Odjakživa sem nesnášel stupidní kecy o sexu,
a o životě už vůbec...