Nádraží Ostrava Vítkovice.

Na hodinách odbíjí dvanáctá hodina. Na nádraží je ticho. Téměř všichni obyvatelé Ostravy spí. Téměř, protože jakási skupina mladých lidí se rozhodla posprejovat nádraží v Ostravě - Vítkovicích. Dva chlapci a dvě dívky se rozhodli, že tohle nádraží je ideální pro jejich ,,umění", protože je tam nemůže chytit policie.

,,Tak kam jdeme?" zajímala se dívka jménem Petra. Jeden z chlapců ukázal na nádražní koridor. ,,Tam můžeme toho udělat více." řekl. Najednou zaslechli jakýsi křik: ,,Parchanti no počkejte, až Vás chytím!" ,,To si děláte prdel!" sykla Mirka, kamarádka od Petry. Všichni čtyři začali utíkat. Schovali se za nástupiště. Viděli, jak po nádraží běhal hlídač. Rozhlížel se, ale po chvíli to vzdal. ,,Haha, buzerant!" zasmál se jeden z chlapců.

,,Ticho Tomáši!" sykla po něm Mirka. ,,Bo se ten cyp vrátí znovu!" Kdyby jen tušili, že hlídač, je ten poslední, koho by se měli bát. Potichu se plížili zpátky do nádražního koridoru, rozhlédli se, jestli někdo se na mě nedívá a začali sprejovat. Najednou uslyšeli jakousi ránu. Leknutím se otočili a viděli jakousi malou holku. S nožem v ruce. ,,Škaredí lidé! Ničí nám nádraží!" ,,Kde ses tu vzala?" podivila se Petra. ,,Hm, že by vyšla po schodech?" prohlásil ironicky Tomáš. Najednou malé dívence zčernaly oči a začala mluvit démonickým hlasem. ,, A za to budete potrestáni!"

,,Panebože!" křičel Tomáš. Všichni začali utíkat. Přiběhli do nádražní haly. ,,Kde je ta holka?" snažil se popadnout dech kamarád od Tomáše. ,,Jura, nemyslíš, že bychom měli odsud zdrhat a ne hledat tu holku?" odsekla Mirka. ,,Hele.." pípla Petra vyděšeně. ,,není to ten hlídač?" Spatřili mrtvolu hlídače. ,,Já chci pryč!" začala plakat Petra. ,,To už není sranda!" Vtom začala po zdech nádražní haly téct krev. Po nádražní hale byl slyšet řev.

Přátelé utíkali směrem ke vchodu. Dveře se však zabouchly a nemohli se dostat ven. Najednou uslyšeli ďábelský smích. Obrátili se a spatřili tu dívku. ,,Mrcho!" vykřikl na ni Tomáš. Najednou se dívka přestala smát. ,,Tak mrcho ano?" Najednou se podívala na Petru a ta se začala dusit. Začala kašlat krev. Začala se hroutit. ,,Co ji děláš?" křičel po ni Tomáš. Pak ukázala na něj a začali mu z úst vylétávat sršně. ,,Tome?!" vykřikla Mirka. Začala plakat. Aby toho nebylo málo, najednou se začala zvedat hlídačova mrtvola. Potácel se směrem k Mirce, která truchlila pro své přátele. Jura jí popadl za ruku a utíkali spolu směrem k zavřeným dveřím. Vyrazili sklo od starých nádražních dveří. Dívka zmizela. Všechno šlo podezřele v pořádku. Mirka utíkala napřed. Najednou Jura upadl a zběleli mu oči. Mirka se na něj obrátila. Přiběhla k němu. ,,Pojď! Musíme jít!" křičela a pomohla mu na nohy. Když byli dostatečně daleko od nádraží, zastavili se. ,,Konečně jsme pryč." Mirka se celá třásla. ,,Panebože co to bylo?" Začala plakat. ,,Petra.. a Tom, byli by teď naživu." ,,Bůh tady není. Rozhodně ne s námi." řekl Jura škodolibým hlasem. ,,Co to plácáš?" vyjela po něm Mirka. Najednou se zarazila. ,,Ten hlas…ty jsi.." Sykla. Pohlédla na své břicho. Měla v něm zabodnutý nůž. ,,Co jsi to udělal?" zasténala. Najednou jí z úst vytekla krev. ,,Ale no ták, čekala jsi, že mi utečeš, společně s.., jak se jmenuje? Jurou?" Vysmíval se jí démon. Mirka začala umírat a plazila se pryč. ,, A víš co, aby ti nebylo líto, tak tvého kamaráda se taky zbavím. Přeci jen se jako kluk necítím." řekl démon. Najednou se Jura podřízl pod krkem. Oba dva upadli.. pod jedoucí tramvaj. Poté, co je řidič tramvaje srazil. Strhnul hrůzou. Zavolal policii. Ta už jen konstatovala smrt.

 

Nakonec přijeli i na Vítkovické nádraží, kde je přivolala zděšená prodavačka jízdenek, která ráno otevírala přepážku. Případ uzavřeli s tím, že nemají pachatele a že prostě čtyři mladí lidé si vzali nějakou drogu a nezvládni jejich vliv a spáchali sebevraždu. Čtyřem mladým lidem udělali spolužáci, rodina a známí důstojný pobřeb.Nikdo dodnes netuší, že to není pravda.