Kájo, v lúžku, žena vzdychá,
poslouchám ta slova tichá,
jistě pila, můj ty světe,
často si ta jména plete.
Nejsem Karel, to je jasné,
proč to šeptá, když se zhasne,
než bych ji měl opravovat,
dám se radši přejmenovat.
Večer zase žena vzdychá,
moje snaha byla lichá,
ač jsem Karel, jak si přála,
Míro párkrát zavolala.
, 14. 8. 2016, Básně