Rosou když první paprsek prosvítá,
miluji ta rána sluncem zalitá.
Halí se krajina v ranním oparu,
má lesk a třpyt stříbrného tolaru.
Přicházím ve chvíli, kdy den se rodí.
Dovedu si užit i dny deštivé,
pak na nebi hledám blesky ohnivé.
Nechávám si větrem česati vlasy,
lazebníka pochválí jen ptačí hlasy.
Přemítám proč člověk světu tak škodí.
Skály majestátně stojí tu věky,
úpatí omývá jim voda z řeky.
Proč lidské pohodlí je dílem zmaru,
kdo hledá na listech hodnotu daru.
Najdu tu cestu, kudy láska chodí?
Prošla jsem svět, potkala lidí mraky.
Zkoumavě ke mě upínaly zraky.
Obdiv i despekt slyším v jejich slovech.
Svou duši poutají v kutých okovech.
Navečer nás Cháron sveze svou lodí.