Byl tam. Jako přítomnost, ve které měl hrát roli takovou, jako špína za mými nehty. Mysl zastavila a zacyklila se ve vzpomínkách. Zbytečných vzpomínkách, které tu být neměly.Přesně jako on. ,,Dost!" řvala jsem potichu. Rozhodla jsem se. Já se rozhodla, a on? Jen vkládat naděje a pak je bourat jako domečky z karet. Ano, jak snadno to šlo... Jak snadné je smát se a přeci selhávám. Jak snadné je chodit a přeci selhává. Nebyl tam. Jako minulost, ve které hrál tak velkou roli. Nebyl tam.