Měla jsem ráda ty dny rozlitého slunce. 
Kdy nejsladší odměnou byl mi Váš úsměv. 

Často jsem pak snila, 
že jednou snad půjdem ruku v ruce 
cestou rovně vylitého černého asfaltu. 

A nebo cestou křivolakou. 
Plnou prašné hlíny, kamenů a ostruží. 

Ale to je vlastně jedno. 

Protože kdo nikomu nic nedal, 
tomu nikdo nic nedluží.