Hříčkou nevyzpytatelné duše...
rozmarem dešťové kapky...
bohémskou špičkou cigarety...
rozličností záhybů pouštních vln...
hebkostí saténového závěsu...
plodností umělce předtím, než umlkl...
smrtelností prostého člověka...
iluzí nekonečného ráje...
těžkostí krvavého hříchu...
vůní třesoucí se ruky, která hladila nápis na stěně zšeřelé kavárny...
studem očí, které někdo pokropil...
smrtí s kterou si nikdo nezačal...
a se strachem, který tím vším proletěl jako bumerang, který se nevrátil...
A chameleón už zase změnil barvu...