Ty jsi ta věta,
za samých otazníků,
na konci světa,
na nultém poledníku.

Ty jsi ten vagon,
co me vždy vykolejí,
ty jsi ten zákon,
co poslal mě do galejí.

Ty jsi ta fráze,
důvěrně nedůvěrná,
nula i fáze,
střídavě jednosměrná.

Ty jsi ta káva,
co do dna nikdo nedopije,
řeka, jež vstává,
jsi moje věčná utopie.