Obloha bez mraků šeptá ti pěkná slova,
v záhoně akátů vyrostlo poupě, snad.
Posloucháš zpěvy sýkorek, co šeptají ti,znova.
Ty tóny z brokátů a ty se musíš smát.

Tvým smíchem ožije překrásná zahrada,
slunce se probudí a řekne ti, pojď dál,
vdechni zas život všem těm jímavým nádherám,
i tenhle starý dub, i on už dlouho spal.

Náruče zase plné barev, štědře je rozdej do kraje,
zatím si větřík u rybníka s rákosím lehce pohraje.
Seber svůj štětec a jako malíř namaluj poupátka a stromům listy.
Když jde pak chlapec ze školy domů, vyhrkne,už je tu jaro, jsem si jistý.