K ránu už mi papír dojde

-stížnosti teď  stranou-

všechno, co mi hlavou projde,

stejně zapsat nestíhám.

V úprku čas zírám tupě,

raděj bych si pokoj dal,

prázdný příslib vyšších cílů

stářím mírně okoral.

 

Trapné ticho dnešní noci,

co uši, duši, z těla trhá,

má mě zase jednou v moci.

Košilatě zasednu si,

židle bledý stíny vrhá

a trpě mdlými představami

oknem letím v světa lán.

 

Louky, lesy, růže, vřesy

všechno spí a naříká,

zítra počne znova zas,

surově a nepoddajně

z půdy slyšet jara hlas...

 

Živý záchvěv mysl boří,

v černou barev obrací,

k pláním křídel labutích,

spanky sladkým medem hoří

večnosti mě navrací...