Horký pramen krve stéká,

zde končí život člověka,

který pro lásku chtěl zemřít,

svůj život pomstít.

 

Leží zde tělo jeho,

bez duše, schránka jenom.

Ta aura modrá, jako jitro září,

dny i noci, mile se tváří.

 

Krásnému anděli chce, co má, jen dát,

jenže nemůže, do srdce jeho je rezavý drát,

kdyby jen mohl den s ní prožít,

pak s klidem větším, mohl by zemřít.

 

Jeho přítel víc než rodina mu je,

dobré srdce v těle mu pumpuje.

Ten byl s ním od začátků dobrých,

po skon jeho v místech temných.

 

V dešti si vzpomeň,

on ležel tu sám,

onen přítel přišel

a odkaz mu byl předán.