A v Kořánech,

v těch Kořánech, kde rána bývají nesnesitelnější večera,

zpíval jsem malou píseň.

 

Trnulo v ústech a loudila tma a plavčík se bál odlesků.

Plavčík,

zbabělec s charakterem,

plavčík klidných jezer, líbivých rozhodnutí a laciných protestů.

 

Plavčík mého života,

plavčík ošuntělé odvahy a dvakrát prázdných lahví.

 

Zpíval jsem malou píseň a věřil

(v Kořánech),

že utone.