někde tak ve výšce ovocného stromu

lehce se vznesl a ještě k tomu 

popolétl stín 

 

nebudil strach

jen zamyšlení

a možná zpomalil můj krok

na chvíli

na malou 

než se vítr změní

zašeptal tichá moudra

do mých slok

 

jak že to bylo

kde se láme 

to jeho křehké o mou zeď

asi že slovo těžko se mi  hledá

a ještě hůře 

odpověď 

 

vezmi mě ssebou na průsvitném  dechu

ochutnám perspektivu hejna hus

na špici chvíli než únava pískne

a pak hned pod křídlo 

jedné z múz

 

změníme směr 

do laviny  mraků 

a volným pádem 

na dno skal 

vše je tak nové 

s vůní čerstvých barev 

nic co bych před tím 

byť jen trochu ....znal

 

stíny se mění 

a čas si skáče

jak nahodilost úsměvů 

snesu se k zemi 

v horkém dešti pláče

 

ač nikdy před tím

... je mi do zpěvu