Ráno přijel valčíkový dirigent –

šílenec bez zábran,

terorista hudby.

 

Nic už potom nebylo stejné.

 

Všechno ztvrdlo (jen některá srdce bušila stejně):

pole

louky

vody

 

lidé,

kterým slova od úst stoupala vzhůru k nebi a rozpadala se na půli cesty,

 

lidé,

kteří mlčeli a chřípím vysílali vzhůru vzkazy mizející stejně jako slova.

 

 

A stále dokola:

Mráz

dva

tři...