Tmy přicházejí čekaně, leč brzy. Hvězdy zmizely do deště, oheň udušen parami.

 

Jako já v Kořánech.

 

Jenže vlaky zde nestaví.

 

Kořány jen projíždím. Mizerný cestující, bez zájmu, zato s požadavky. Jako tenkrát, v pubertě doby, která nás nadchla.

 

Vyhlížím Tě v oknech. Ve tmavých lesích,

 

v prázdných lukách,

 

v nečekaných tunelech.

 

V první třídě se spravedlivým nárokem

 

Tebe

 

(za příplatek).

 

Přitom o Tebe v Kořánech vůbec nejde. Dveře jsou odemčeny z obou stran. Pára z kotlů stroje se valí všemi směry, abys mohla uniknout nepozorována.

 

Abychom oba mohli uniknout.

 

Nepozorováni.

 

Protože Kořánech

 

v dešti

 

udušeny parami

 

vlaky nestaví.