Na dně propasti jsem se oblékl do plamene. Pršelo šlemi tryskajícími z kalhot. Kouř z cigarety dokončil okružní jízdu po rtech a vydal se k jejím

 

 

NOZDRÁM.

 

Cítila mne,

věčnost nedočkavá.

 

V mých nejlepších letech čelil jsem nejhorším zimám.  Imám – MŮJ imám - říkal, že láska nezávisí na ročním období.

 

A já obdoběl,

v plameni,

v úzkosti,

v širokosti,

s rukama v kapsách.

 

Jakoby už nic nešlo.

 

Vlastně

už pak o nic nešlo.