Má slova se v život mění,

už není úniku,

již cítím to jemné chvění

jež stálo u vzniku.

 

Vždyť jsem tam, kde chtěl bych být,

tam navždy být a šťastně žít.

Tam bez osudu, bez scénáře

věčně bych bavil němé tváře.

 

Záře, světlo, pravda falešného života

zle o mně mluvili,

ta slova mě bolela,

a proto mým přítelem je němota.

 

A proto rozhodl jsem se psát,

vždyť psanou lež má každý rád.

Jen ten zvuk již neuslyším.

Lidský hlas už není ničím.

 

Já nechci se do pravdy vrátit,

radši si budu život krátit.

Můj svět mi nikdo nemůže vzít,

já chci a budu navždy snít.