Hořečnatý stav Vás stíhá,

je mi z Vás zle, pane.

Opravdu neříkám nesmysly,

spektrální rovnice jsou dané,

a Vy s tím nezmůžete ani hovno, milý pane.

Buď věříte či ne, problém to váš.

Jste moc pyšný,

nebo snad jednoduchý?

Jdete večerní tmou,

schováváte se pod mosty,

aby hlídka nenašla vás,

zkrvaveného v kaňce moči.

dostal jste jméno sebevrah,

neříkejte, že líbí se Vám!

Opilec, jenž bolest snaží se,

uhasit v panáku slivovice.

Děva k mání, co rozprodá své tělo za almužnu,

pro děti a sebe,

v koutu ležící a plačící,

vyvolává v sobě paniku strašící.

A vy se ptáte, je společnost zdráva?

za vše můžou peníze, peníze,

hlad, jenž vaši mysl ovládá,

hlad, jenž nedá se nakrmit,

je strašné vidět hlad.

Porovnejte svou bílou kůži s africkou,

Porovnejte vaši strast a žal s africkou.

Černá a bílá - pěkný kontrast,

ač v barvě netkví,

proč oni zrovna hladoví?

Proč žena, jež rozprodala své tělo, není šťastná,

když existence ratolestí je zajištěna?

Vše tkví v představách, životních idejích.

Opilec, jenž utápí svůj žal v zabijáku,

není on šťastný.

Tak, jak se postavit k životu krutému,

zmírnit jeho bodné rány do zad?

Poslanče, snad nechcete mi říct, 

že úplatek šťastným dělá Vás.

Ta nestydatost, 

karma bude stíhat Vás,

to si buďte jist, pane.

Láska rodí se v Nás,

smutek plnící nádoby,

bolest ostrá, jako břitva,

odehrává se v nás bitva.

Anděl s ďáblem,

kdo vyhraje tentokrát?

Strom zelenajíc uprostřed pouště,

není to zázrak omamný?

Já pochoval tělo své milé,

bolest utápím v alkoholu.

Chci v srdci a hlavě mír,

ale nejde to, a proto se stále utápím.

Já, jenž věrnost uznávala,

společnost mě k tomu dohnala,

stát se lehkou děvou za pár grošků,

co dají mi ochotníci k sexu.

Stydím se za své počiny, 

avšak nevěřím, že úspěch mých dětí,

mi vyvrátí bolest, srdce rozpadávající,

při každé nechtěné erotické noci,

se ptám, je to stále v mé moci?

Peníze, peníze, potřebuji Vás,

chleba, vodu, musím dětem do úst dát.

Já, jenž pro mě jsou peníze slast, 

nedal bych korunu ani jednomu z Vás.

Vy jste mi hamižník, poslanče!

Ani ženě, která postrádá lásku,

kvůli vaší koruně, nedáte z lítosti dar,

v podobě nevšední, ovšem nepostavte jí bar,

ale rodinné štěstí, kterého se musela vzdát.

Vždyť Vy jste viníkem, nechal jste ji na pospas,

a ona teď sklízí úrodu za Vás!

Vraťte se k ní, jste láska, kterou neustále hledá,

pro kterou v koutě plačící ženou, 

doufajíc ve váš návrat,

a vaše srdce nezkamenící.

Z peněz se lidé stávají jen blázny,

a já před sebou jednoho vidím.

Přestaňte popíjet u baru,

kupte v nejbližším stánku,

svazek růži s bonbony z Peru,

bude Vás milovat, na mou věru.