Co říct chci, nikdy nepovím

je příliš kalu na mém dně

snad jen, že v hluchoněmé tmě

dvě lípy lomí větvovím

 

Co črtám je jen obrys snů

a v linkách zle se potácí

jak přeplnění pijáci

nad ránem touží po prázdnu

 

Co mám nezná své území

je nalezené bez ztráty

můj vesmír slovy zavátý

mdle prohrabávám vidlemi

 

Je příliš kalu na mém dně

dvě lípy lomí větvovím

co říct chci, nikdy nepovím

--- hluchoněmé tmě