Duše má země spálená,
měsíční krajina krátery rozrytá
neklidem zmítaná.
Kde pokoje nalezne
v náručí Tvé voňavé
kde čerpám sílu k žití
Snad o ní nepřijdu
toho se bojím,život svůj pročítám
Smysl mého bytí 
snad není jen bol
chyby co jsem spáchal,vyčítám
Sám sebe trestám,že nejsem s Tebou
Útěk zda se tak snadnou cestou.
Po mě však, země spálená tak jak má duše ztrápená.