Jednou takhle po obědě ptá se jedna lama druhé:
Je pravdivá ta fáma, že se ze světa zmizla láska? 
Nehledě na to že je lidstvo pěkná cháska, bojím se, co bude.

Ale drahá kolegyně, říká ji ta druhá:
Je šlechetné, že se bojíš o lásku.
Jak dlouho už jsme přítelkyně? Nedělej si kvůli tomu vrásku.
Pokud lidé zapomenou, co je to mít rád, tak se jim my dvě, můžem jenom smát.
Jen si vzpomeň jak chutná čerstvá tráva a že spolu jsme to vždycky dobře táhli a tenkrát,
jak bylo nebe strašně nízko, jsme si skoro až na mraky sáhli.
Mám ti připomínat, že laská je všude a že je věčná?
Jen by ji chtělo více vnímat, tak buď za to všechno vděčná!!