Byl to velikán, co zvykům se vymykal,

měl z poloviny vždycky přece jen pravdu,

vždycky mě upozornil, ať špatně nezahnu.

Co neměl rád? Faleš a zradu.

Puntičkář co miloval svoji ženu,

nikdy se nebavil o vysokém věnu.

Věrný sportu a své zemi,

vychoval dvě, velmi chytré ženy.

Neuměl moc vařit, baštil brambory s kyškou,

nenechal se nikým na kolena srazit

a mě vždycky říkal nech si poradit, staneš se pak liškou.

Máme to v rodině, jsi chytré děvče, nechovej se lacině.

Stavěl se za lidi, co byli v právu,

uměl ocenit toho, kdo měl snahu.

Nejlepší pivo? Jedině plzeň,

v tomhle měl jasno, v tomhle byl utvrzen.

Podle fleků na babičině tričku,

moc dobře věděl co dává na pánvičku.

A když mu někdy ruplo v zádech,

 slovo pixla uměl ve všech pádech.

Na nic tu nesahej! Posaď se rovně!

Káral nás výchovně.

Děda věděl co se sluší a patří

a na paty mu nedosáhli kdejací machři. 

Na hlavě vlasů, nikdy neměl dost,

ale dám za to krk že hrdej byl moc!

Na všechny co měl kolem sebe,

oči mě štípou, když kouknu se na nebe.

Kdybych tak uměla duše vodit zpátky,

kdybych tak znala ty tajné zkratky.

Ze shora sem a ze země nahoru

do toho prostoru, který nemá konce,

na jeho počest ať znovu rozezní se zvonce.