Kdo své city stále skrývá,
nežije, jen živoří,
plaše on se na svět dívá,
svoje srdce umoří.
Lásce ale kdo se oddá,
pozná dívku mladičkou,
určitě se mu pak poddá,
něhu splatí hubičkou.

Sladká slůvka říkej stále,
vždycky duši pohladí
cennější jsou nad korále,
k lásce ji to naladí
Šeptej vroucně moje milá,
pohosti ji skleničkou,
v něžnosti je vždycky síla,
něhu splatí hubičkou.

Láska to je souzvuk duší,
koncert plný naděje,
srdce v divém rytmu buší,
touhou též se zachvěje.
Nikdy nesmíš ranit lásku,
třeba zradou maličkou,
miluj věrně svoji krásku,
něhu splatí hubičkou.

Roky plynou, přímo letí,
náhle žiješ s babičkou,
také čeká na objetí,
něhu splatí hubičkou.