Poeta - moderní literární server


Vincentův povzdech Gauguinovi/ Už nikdy

Autor: Gustik5, 15. 3. 2015, Básně



Za hvězdné noci,


noci nad Rhônou,


prozářen noční oblohou,


posílen morfiem,


morem to v sklence,


sklence alkoholu,


s chutí bolehlavu.


 


Už nikdy,


nespatřit dívky,


dívky s květy,


květy mangovníku.


 


Už nikdy,


za vidění,


vidění po kázání,


nezřít zápas,


Jákoba s andělem. 


 


Už nikdy,


nelíbat tvář,


sličné Arlesanky, 


nikdy víc,


nevidět krásu,


červených vinic.


 


Až do konce,


ve žluti lánů,


neshlížet z modři,


výše k havranům,


havranům nad polem,


nad polem obilným.


 


Až do smrti,


smrti úplné,


nebodnout přítele,


přítele v zájmu,


čepelí prudkosti,


prudkosti v žalu.


 


Až do smrti,


smrti zcelené,


nesejmout Krista,


Ježíše žlutého,


z kříže umění,


umění autodidy,


v žluti slunečnic,


slunečnic bez květů