Jedu tmou, vnímám dech,

hudba zní, zpěv na rtech,

rekviem.

 

Den chcípá cestou domů,

a mě taky, věřím tomu,

to zabije.

 

Kroků puls požírá zem,

tělo dál se pře s časem,

tak je opijem.

 

Vana plná bezvědomí,

smývá z kostí maso mý,

kůži stahuje.

 

Pak proteču odpadem,

kouhout zařve sopránem,

a tělo ožije.