KVALITNÍ NÁHRADA

              Zdědil jsem chalupu na konci vesnice,
              býval tu domov můj každičký srpen.
              Sem já jsem jezdíval k dědovi, k babičce,
              přes dvorek u hnoje boudička z prken.

              Ve dveřích srdíčko, na stěnách hřebíky,
              a na nich pro toho, kdo si tam sedá
              z Rudého práva jsou řezané aršíky;
              tak, jak si zaslouží, říkával děda.

              V almaře našel jsem takzvanou Knihu knih,
              pročetl jsem ji a velmi se divím:
              Mnoho slov, zdá se mi, a samý rozpor v nich;
              moc krve, nářků a hrozby všem živým.

              Přečtu ji podruhé, navzdory nesnázím,
              snad se mi vyjeví nějaký význam;
              list, jenž mi nedá nic na hřebík narazím,
              klidně se k nevíře v ta slova přiznám.

              Po listu list je teď ke stěně upoután,
              svorně se všechny už na hřebech tísní.
              A v tuhých deskách, jež nakonec v rukou mám
              zůstala samotna jen Píseň písní.