Unavená ze života, který vedeš,
Zničená z bolesti, kterou sneseš,
Zmatená ze slov, která říkáš,
A překvapená z kostky, ve které žiješ.
Proč neumíš milovat tak, jak chci?
A proč bys vlastně měl dělat, co chci?
Nemůžeš se jentak vynořit ze tmy?
Uměl bys spočítat naše společné dny?
Nával pocitů a otázek,
v hlavě se mi tvoří obrázek.
toho, co my dva jsme,
a jaký život vedeme.
A tak musím se přiznat,
Bůh ví, že je těžké se ve mně vyznat.
Unavená ze života, který vedu,
Zničená z bolesti, kterou snesu,
Zmatená ze slov, která řeknu,
A překvapená z kostky, ve které žiju.