V hromádce fotek černobílých,
ležely i Tvé,
ty nejkrásnější z nich,
půvaby odhalené.

Potom mne přepad žal,
pocit - jak moc Tě miluju,
a ten žal se mi smál,
pohledu lituju,
lituju.

V hromádce fotek černobílých,
ležely i Tvé,
všechna smyslnost i hřích,
v negativu zakleté.

Hlavu jsem odvrátil,
však obraz zůstal mi,
v těch fotkách jsou,
i mé touhy, sny,
i mé sny.

V hromádce fotek černobílých,
ležely i Tvé,
a na nich v očích Tvých,
stíny tajemné.

Na co jsi myslela,
když Tě tam nechal stát,
copak jsi cítila,
zkusme se usmívat,
usmívat.