Padá listí na hrob můj malý,
tříští se stesk jak veliké skály.
Listí hnědé a žluté,
podzimní barvy, a taky sníh.
Usnulo srdce moje kruté,
usnuly myšlenky a smutek v nich.
Nevnímám a necítím
a je to nejspíš tím,
že jsem mrtvá a v hrobě ležím
tak klidně a hrdě...
jako když spím...