Fialové hrachory

 

 

Čistá krása hrachoru

na mne dýchla z obzoru

 

Fialová barva trochu vážná

vůní možná lehkovážná

 

Křehkost stonků

sténá do úponků

 

 

Od zdi květy jako motýl tmavý

Přivoň! Vábně zavolají

 

Vůní květů fialových

nech si poplést mysl

Pohledem se kochám na nich

rozvíjím si čichu smysl

 

 

 

A pak ještě na konec

podívám se na zobec

 

Kterým kvítek sevřený

ukazuje na zemi

 

Odtud vzešla moje krása

Nad ní lidské oko jásá

 

Utíká se hrachor skvělý

svými květy po čas celý

 

do své vůně omamné

od smrti co nastane

 

až nebude v rozkvětu

Vůni volí jako odvetu

 

Než se stonky k zemi skloní

Než uvadnou všechny květy

Stejně letos jako vloni

Mohou v běhu před smrtí

 

 

svoji vůni do mysli nám vložit

a vzpomínku na sebe si uchovati v nás

Krása květů hrachoru smí žít

v lidském srdci plném letních krás