Pár oken sem tam ještě svítí
a město za plotem
i přes humna mlhy hlídá si krytí
Chladivý vzduch mi do ucha šeptá
svým chladivým dechem opět se tázá
"Proč spánku si nedopřáváš?
Peřině jen tak zamáváš.
Málokdo usíná, když druhý se probírá."
Namísto spánku tolikrát
z pohledu ptáků jsem do ulic mhouřil
Tebe celé dny a noci vyhlížel
jak odvážným krokem za mnou míříš
Tolikrát v bujarých vidinách
tolikrát v touze - a tak nekonečně dlouze
Svádíš mě v těch dalekých končinách
Otázky do zásoby s jistotou přikrývám
cárem ženichových šatů do nádoby
co navěky Urnou mou vlastní
S nápisem:
"Spolu i bez sebe, jsme a budeme šťastní"
Okna co ještě před chvílí svítila
pod chladivou přikrývkou v dálce se ztratila
Já fousatý pán oděný vlastní kůží
postávám v rukou s růží
roky naivně čekám
kdy přestaneš obědvat večeři
K hrudi Urnu do smrti tiskám
hrdě jako pohár vítězů
smířený životem hýřeným
spoutaný do řetězů