Zlatavé paprsky Slunce sahají
až k tomu, co člověk mnohdy tají.
K tomu, co málokdy prozrazuje,
a když už, tak –
jen tomu, co ze všech nejbližší mu je,
tomu, co zná ho
a nejraději nade všechno
má právě jeho.

Ten, co odpustí mu i nejhorší.
Ten, který obětuje svá přání největší
proto, aby splnil ta jeho nejmenší.
Bez očekávání děkovných slov.

Děkovná slova jsou v radosti obdarovaného
právě tam, kde paprsky zlatavé dotýkají se ho.

A tu může spatřit jen ten,
kdo žije jeho životem.