Ani nevím jak moc žiju příběhem
co často čítám mezi řádky
Namísto plného hlediště
prázdnota šaten plných zrdcadel
Pod vysokým schodištěm na konci chodeb
pak škvírami žasnu nad hranou láskou herců
jak ta láska propíjí šatem
Skrz plochu křídových koberců
až nakonec vysátá nůzou vlhkých šaten
Zatímco v tváři se jsoucným fantomem
kyvadlo rozhoupáš hledištěm
Snaha hrát z prázdného scénáře
co mnohokrát přetištěn
Posledním listem diáře
Znuděné tváře napjatě čekají
až ten bezduchý příběh zahrnou oponou
Já snažím se vyčíst z prázdných listů diáře
tento bezduchý scénář psaný noční rutinou
Před celým divadelním sálem
svou roli odevzdám
Zas budu znaveným králem
přičemž prázdný scénář roztrhám