, 9. 11. 2014, Povídky
Žilo bylo jedno město. Teda spíše městečko. Na první pohled vypadalo jako každé jiné. Fotbalové hřiště, kostel, hospoda. Vše jak má být. Možná pár zajíců, ale rozhodně žádný galantní jelen v okolí. Pro kolemjedoucí nemilá povinnost přibrzdit na pár chvil turbovozidlo. (I když, jak byste definovali chvíli?) Pro místní ale městečko znamenalo všechno. Byl to domov. Byla to rodina. Byli to přátelé.
A v tom městečku se udál tenhle příběh.
Jako každý dobrý příběh, i v tomto jsou postavy. Jan a Pavel. Bratři. Už v dospělém věku, ženatí. Manželky hezké tak akorát, aby Jan s Pavlem doufali, že se děti budou podobat svým matkám. Ale ne zase moc hezké, aby se báli, že je budou mít s někým jiným.
Jan s Pavlem byli bratři už dlouho. Vlastně už od té doby, kam jim paměť sahá. Měli hodně společných známých i rodinných příslušníků. Dokonce i matku měli společnou. Jak vypadali, není pro příběh podstatné, takže zde je prostor pro vaši fantazii. Ostatně proto přece máte rádi příběhy.
Popis místa a postav tedy máme hotov. Tak co dále. Ano, zápletka. Dopředu vám můžu říct, že vrahem není zahradník. Ostatně v příběhu žádná vražda není.
Jan a Pavel byli velmi soutěživí, jak to mezi bratry bývá. A proto se oba přihlásili do místní soutěže v pouštění draků. Byla to taková místní atrakce. Chodili se na ni dívat lidé ze širokého i dlouhého i bystrozrakého okolí. Letos se navíc konal jubilejní 25. ročník. Ne že by to bylo tak podstatné. Ale místní starosta vždy tvrdí, že když do volebních slibů dáte čísla, tak jim lidé více věří. A tenhle příběh se skutečně stal.
Soutěž měla být v neděli. Tedy hned den po sobotě. Jan neponechával nic náhodě, trénoval už měsíc. Pavel si ale věřil, a místo toho chodil do hospody. Tak jako tak, obě manželky byly naštvané. Ale jak jsem říkal, v tomhle příběhu vražda není.
Neděle 8:00. Všichni jsou již nachystaní na poli za městečkem. Draci jsou taktéž připraveni. Soutěží se ve třech disciplínách. Schopnost ovládat draka. Rychlost průletu. A umělecký dojem při chrlení ohně.
Janův drak byl už dobře rostlý, takže si věřil zejména u třetí disciplíny. Pavel to svého draka učil až den před soutěží pomocí zapáleného absintu. Nutno říct, že Pavlovi šlo chrlení ohně lépe než jeho drakovi. Ostatně včera hospoda způli vyhořela. Hostinský je ale životní optimista. Podle něj je hospoda stále alespoň způli neshořelá.
Neděle 9:00. Začíná soutěž. Ve schopnosti ovládat draka jsou na tom Jan a Pavel podobně a nakonec si dělí společné třetí místo. V rychlosti průletu je na tom Pavel lépe. Ostatně když včera potřebovali rychle zmizet z hospody, tak to drak dostal rychle do křídel.
A přichází třetí disciplína. Porotci obcházejí jednotlivé draky a hodnotí číselně jejich výkony. Někdo dostal i 9 bodů, někdo ale pouze 2 body s komentářem "lepší hořící pšouk jsem viděl v Tankovém praporu". Když ale přicházeli k Janovi a Pavlovi, tak se stalo něco nepředstavitelného. Janův drak sežral jednoho z porotců. Jen boty zbyly. "Bože, to byl městský zahradník," místní ženy začaly omdlévat.
Kdosi z obecenstva převzal iniciativu a na ženy rychle chrstnul vědro vody. To ale podráždilo skoro všechny draky, kteří okamžitě začali chrlit oheň na vše, co se hnulo. Plameny šlehaly kolem jak provazy samotného Lucifera. Vznikl zmatek. Panika. Někdo sebral zahradníkovy boty. A všichni začaly utíkat. Draci se vznesly do vzduchu a začaly zkrápět ohnivým deštěm vše pod sebou. Ženy, muže, i starostu. Z kostela spadl zvon, a hospoda už nebyla z půli neshořelá. Už nebyla hospoda žádná. Fotbalové hřiště se změnilo v bazén plný skotačících ohnivých permoníků.
Městečko bylo v plamenech.
Jan s Pavlem ale stáli v klidu. Nahnuli se nad nejbližší plamen, aby si zapálili doutníky. "Takový konec určitě nečekali," prohodili a otočili se na vás.