, 31. 10. 2014, Blogy
26. 6. – Čtvrtek – Den třetí
Moskva. Přijeli jsme kolem desáté ráno. Opět nastal, nyní už lépe natrénovaný, rychlý výhoz zavazadel. Při jednom výstupu z vagónu jsem se dost nešikovně praštil do hlavy a mám bouli snad přes půl lebky. Hlavně, že jsem vykročil pravou nohou.
Náš následující spoj – Moskva – Ulánbátar – jel bohužel z jiného nádraží, než na které jsme dorazili, a tak nás čekal dlouhý a náročný přesun skrz metro.
Máme tolik věcí, že nemáme šanci vzít všechno najednou. Proto se zase rozdělujeme, trojice zůstává hlídat nepobraná zavazadla a zbytek se vydává na záludnou cestu metrem.
Jsem v první skupině, a tak mám možnost přímo ocenit pomoc v podobě ruského průvodce, kterého nám zajistil Fík. Bohužel na uvědomění si něčeho takového nemám moc čas ani sílu, protože jsem si naložil příliš věcí, kvůli čemuž chvílemi lehce zaostávám za skupinou a pro pot řinoucí se mi z čela pomalu ani nevidím na cestu.
Konečně dorážíme na požadované nádraží a složíme věci v pěkné, nové a hlavně čisté hale. Zůstáváme s Davidem hlídat bagáž, zatímco ostatní se vydávají pro další část naších zavazadel. Tuhle chvíli oddechu si patřičně vychutnávám, právě absolvovaný transport mě až překvapivě vyčerpal. Opíráme se s Davidem o zeď, každý na jedné straně už teď povážlivě velké hromady, a obezřetně si měříme pohledem procházející osoby. Musíme vypadat dost komicky.
Po téměř dvou hodinách se vrací kluci, kteří ale ještě stále nezvládli všechno probrat, a tak se znovu vydávám do metra.
Teď už si je mohu v klidu prohlédnout a patřičně prožít – široké chodby, dlouhé eskalátory, pěkná výzdoba, zástupy lidí. Všechno kolem působí staře, ale přitom velmi zachovale. Musím říci, že je to snad nejhezčí metro, jaké jsem doposud navštívil. Spoje následují velmi rychle po sobě, takže i navzdory množství lidu je stále kde si sednout.
Po návratu se domlouváme, co dál. Máme ještě dostatek času, takže si můžeme i v klidu prohlédnout Moskvu. Rychle se utvoří první skupina, která se s naším průvodcem vydává na Rudé náměstí, zatímco druhá zase zůstává u věcí. V té jsem i já. Hrajeme karty, posloucháme hudbu a čas se vleče.
Konečně jsou kluci zpátky a tak přichází i náš čas, kdy se vydáváme do centra. Tentokrát však už bez průvodce, jehož roli si střihnou Kuba s Fíkem. Ne tak kvůli výkladu, ke kterému stejně nedošlo, jako hlavně proto, aby nás správně provedli metrem.
Rudé náměstí. Skutečně prostorné místo, kde ani při velkém množství lidí není problém s pohybem. Nafotili jsme spoustu fotek z nejrůznějších úhlů, dokonce jsem se při snaze o pořízení originálních snímků mnohdy válel i po zemi, což asi pobavilo řadu turistů v naší blízkosti.
Naše poznávací procházka byla vcelku dlouhá, až mě z toho šlapání rozbolely nohy. Asi ještě nemám úplně rozchozené boty. Viděli jsme ještě řeku, hradby, chrám. A taky příjemný stánek, kde jsme zakoupili horkou bramboru s různými druhy náplně a k tomu pivo. Obojí jsem samozřejmě vynechal.
Co se celkových dojmů z první návštěvy Moskvy týká, musím říct, že mě velmi překvapila čistota. Ta byla dle mého názoru na vyšší úrovni, než u nás, ale musím k tomu taky dodat, že jsme navštívili jen turisty velmi často navštěvovaná místa, a že na ně si dávají Rusové asi dobrý pozor. Jak to mohlo vypadat někde dál, radši ani nedomýšlet.
Cestou jsme potkávali řadu hezkých děvčat. Řada z nás si díky nim Moskvu rychle zamilovala. Pravdou je, že tady bychom asi byli rychle úspěšní i my nepříliš úspěšní. Když nad tím tak přemýšlím, zatím jsme stále spíše parta kluků, než vědců. Snad se v ně v následujících týdnech zvládneme proměnit.
Po návratu do nádražní haly jsme měli ještě pár hodin čas.
Opět jsme hráli karty a posedávali na podlaze, navštěvovali záchody, dokud byl ještě čas si to užít v klidu bez kodrcání a rizika pádu. Ačkoliv se na záchody tvořila dlouhá fronta, neboť zde bylo velké množství vojáků, kteří jim dávali pořádně zabrat, byly stále čisté, neboť zde měly snad čtyřiadvacetihodinovou směnu uklízečky.
Na záchodech jsme také načerpali velké množství vody na následující 4 dny, kdy pravděpodobně nebude možnost nic pořádně koupit. Následně jsme to ještě pojistili nákupem několika pětilitrových kanystrů s vodou v nedaleké BILLE. Přeci jen, čím více nádob na vodu budeme v budoucnu mít, tím lépe.
O půlnoci jsme se přesunuli na nástupiště a čekali příjezd vlaku.