Ostatní, oni si venku žijí,

svého života se nebojí,

nad svým životem nepřemýšlí,

oni se snad jenom vznášejí?

 

Já jsem v odporu,

v ničem než v tom strachu

s těmi druhými v okovu,

hluboko spláchnutý v záchodu.

 

Ptám se, ale neodpovídám

podle rad tak nekonám,

ve svém nitru hloubám,

na sebe v zrcadle nadávám.

 

Kdo je ten hodný člověk?

Ten, kdo se usmívá, nekrade a nelže?

Nebo ten, který to vlastně myslí dobře?

Možná na to nemám věk.

 

Přesto se zase ptám

ale odpověď už znám,

proto se tak ptám,

protože nic jiného nemám.

 

Holky? Zvládnete se bavit s nezajímavým?

Vadí vám to? Mě taky.

Nevadí, když bude pro vás nepřitažlivým?

Mě by to vadilo holky.

 

Kdo je ten chytrý?

Ten chytrý ví co říct?

Je to ten co se toho nebojí?

Ten, kdo nemusí doma hnít?

 

Vadí mi to, ale nic s tím neudělám,

protože na to vlastně ani nemám!

Co by to změnilo?

Život by to ovlivnilo?

Nic by se nezměnilo.