Tak pusto, tak prázdno, jak po boji bývá.
Místo dne jasného pochmurně se stmívá.
Zapadá slunce, které nespatřilo nás.
Je jaro, však zemi vládne mráz.
Blednou čerstvé květiny na hrobech,
krev je na tvých popraskaných rtech.
Neustávají slzy v očích zmučených,
pohledem ještě více trýzněných.
Prsty čtou jméno v mramoru vyryté,
tolik lásky je pod hlínou ukryté.
Jak srdci velkou touhu vzít?
Jak si zakázat ve dne v noci snít?
U hrobu živá duše zmírá,
rukou od bláta slzy stírá.
Jak těžké je vedle hrobu žít-
-namáš sílu sebrat se a jít.
Tak pusto, tak prázdno tu zbývá.
Nad květinami se stmívá.
Prsty četly jméno v mramoru vyryté.
Tolik lásky je bolestí pokryté.
Už neproklínáš svůj provinělý dech.
Zbyly jen slzy a krev na tvých rtech.