V kávové pěně

a zbytku vůně v peřinách

chutnám tebe.

 

Dnes i zítra

cítím chvíli nedávnou -

v hloubi mě motýlí tlak - 

stejný jako probuzení do náruče

když oči skoro spí

a jakoby nevidí.

 

V zrníčkách rýže

a posledním doteku retů

pátrám po tvé víře.

 

Dnes i zítra

ji nalézám a ztrácím - 

s kolotočem v mysli - 

stejně jako nedávno: bok na boku

když těla hoří.

 

A já hořím.

A ty nevidíš.