V šeru lampy tiše stáli,
ruku v ruce, obě hřály
za stromem se tajně krčil
velkej bílej sněhulák.

Nechoď ještě, zmrznem spolu,
nebo se pojď schovat dolů,
najdou nás až ráno,
prokřehlý a šťastně ztuhlý,
s hrnkem čaje pod dekou.

Svět se mění,
co včera bylo, zítra není,
i ten večer možná je jen klam,
dneska není nikdo sám,
já, ty, ani sněhulák.