Jako pes pro kost 

se s touhou po pozornosti 

vrháme do víru 

nenasytnosti a klamu. 

Zahazujem svou lidskost 

a pálíme mosty 

bez jakýchkoli výčitek, 

protože svědomí jsme vymýtili 

jako zhoubnou nemoc samu. 

A díru v srdcích, co po něm zbyla 

teď plní jen chamtivost a nadbytek. 

To přemíra tužeb, 

vize bohatství a slávy 

nás dohání, 

spolu s hektolitry kávy, 

do situací, 

kdy, obklopeni pocitem 

falešných motivací ke splnění svých cílů, 

již myslet na druhé 

nemáme sílu.