Vezmi svůj meč i těžkou zbroj
a ještě dnes ujížděj za ní,
třeba jí brzy nabídnou poslední kroj,
možná již zítra nebude k mání.

Že nemáš šanci, proč si furt lhát
a kompromis s jinou brát jako řešení,
jseš přeci chlap, ten nesmí se bát,
položit život svůj za její sevření.

Nečekej, utíkej, zanechej básní,
čteš je beztak jen kvůli té krásce,
básníci píší jen vzpomínky vlastní,
nebo v nich rozjímaj o nějaké lásce.

Jiná je než všechny ostatní,
daleko od tebe na hradě střežená,
vytáhni papír s adresou kontaktní,
než bude čekáním na popel spálená.

Že má moc kouzelnou, říkají o ní,
úřadům církevním snad proto se nelíbí,
slzy ji tečou, když úsměv svůj skloní,
prý zítra ji naposled svítání políbí.

Nenechej osud svůj a její rozdělit,
neměl by cenu pak stejně ten tvůj,
vím, často bývá těžké se osmělit,
pospíchej za ní, stůj, co stůj.

Neváhej, nečekej, utíkej za ní,
cíl není daleko, prý leží u nebe.
nech padnout třeba tři spřežení,
udělej všechno, ať ji máš u sebe.