Kdyby tehdy člověk věděl , že láska je slepá

 

slepá , jak básníkova věta

 

 

Básník by raději napsal krásný rým či poezii... ,, Na lásku a štěstí ´´ 

 

na lásku a štěstí v ruku v ruce

 

na něhu , teplo , spaní   na sebe obětování bez mrknutí oka či rozmyšlení

 

na život či na smrt , na chvíle mezi námi , co jen nám jsou dobře známy

 

z hotelů , pensionů , bytů , domů , aut či dek .. 

 

v tom malém pokoji bez klíče , kde jsme si byli mi dva nejblíže

 

 v posteli na míru ve spánku , vášni , hraní , mazlení a milování

 

 

Píše těžce tato slova  

 

v tom pochmurném světle hořící svíce...v  pokoji bez oken

 

na papír by perem psal , jak na lásku svoji ...vzpomínal

 

na úsměv a pohlazeni na pocit všeho...  , jen né utrpení

 

o lásce a zapomnění o lásce co už dávno dávno není

 

 

Inkoust barvi papír slovy 

 

slovy , která bez ozdoby básníka

 

mění ...

 

mění na člověka s velkým žalem .. opilým snem  a tenkrát i blahem

 

se sklenkou v ruce v tom nočním světle svíce

 

už neví co říci , napsat vice

 

zklamán láskou , světem i tím nočním světlem svíce

 

svíčku zhasíná a svoji lásku , ikdyž nechce navždy navždy

 

............................................... proklíná