, 26. 8. 2014, Povídky
„Kde je?“
„Netuším, ale přijde.“
„Už tu měl být.“
„Klid, určitě je každou chvíli tady.“
„Má zpoždění už deset minut!“
Kapela čekala před přistaveným autobusem a vyhlížela jediného, který ještě nepřišel - Paula. Nejvíc byl naštvaný John. Jakožto leader kapely nedokázal překousnout nespolehlivost. A už vůbec ne u Paula.
„Kašlu na to, jdu mu zavolat,“ rozhodl se a vykročil k červené telefonní budce. Ostatní s velkým napětím sledovali, s jakou přijde zpět.
„Je ve vaně,“ procedil skrz zuby.
„Je tak čistotný,“ protáhl George a všichni se na něj pobaveně podívali. Mluvil málo, ale když už něco řekl, obvykle to stálo za to.
„Nebo nadržený, hehehe,“všichni se znechuceně otočili na Ringa.
„Nadržený není,“ to už zase všichni zírali na Johna.
„A teď zase na George!“ zvolal pištivým hlasem a otráveně převrátil oči. „Jdu si sednout dovnitř, je mi zima. A zabírám si místo úplně vzadu, je tam nejvíc místa,“ oznámil a vyšel schody do autobusu. Ostatní jej následovali.
„Já musím sedět úplně vepředu, v autobuse mi bývá špatně,“ prohlásil Ringo a umístil se hned na první sedačky. George byl rozhodnutý sedět uprostřed, ale nakonec neodolal naléhání jejich hypochondrického bubeníka a sedl si k němu. Ten vzadu tam stejně nezůstane sám.
„Hele, už jde!“
„McCartney, ke mně!“ štěkl John. Oslovený nasucho polkl a povzdechl si.
„Ten to schytá, hehe,“ podotkl škodolibě Ringo, „to mu John nedaruje.“
„Myslíš?“ zvedl obočí George. Dál už na to nereagoval, ale vypadal zamyšleně.
„Tak co je, dostanu za uši?“ udělal psí oči Paul, když přišel k zadním sedačkám.
„Tak Ty ses tak pořádně vymydlil, jo? Anebo sis tam hrál?“ pošťuchoval John.
„Nech toho, prostě jsem byl ve vaně.“
„Ale co jsi tam dělal, hmm?“ nasadil soustředěný výraz a demonstroval pohyby zápěstím. Jeho společník ho uhodil do ramene, ten mu to vrátil a takhle se pošťuchovali do té doby, než se s hlasitým lomozem rozjel autobus.
Po nějaké době cesty se John na sedačce zavrtěl a položil ruku na stehno spolusedícího. Ten se na něj jen usmál a opřel mu hlavu o rameno. Připadalo mu to naprosto samozřejmé. Za ten čas, co spolu strávili už jim jen máloco připadalo nevhodné. John ale tímhle neměl v plánu skončit, vzal Paula za bradu a ukradl si polibek.
„Co děláš? Ti vepředu nás uvidí.“
„Nikdo nás neuvidí,“ ukradl si další polibek a pohladil svého společníka po tváři. Druhou ruku mu ledabyle položil do klína. Paul mu ji odstrčil a zakroutil hlavou.
„Opři se o sedačku, zavři oči a nikdo nic nepozná,“ řekl pevným hlasem John, „pokud by se Ti to nelíbilo, řekni a já přestanu.“
„A proč to vlastně děláš, Johne?“
„Nesmírně mě to baví,“ blesklo mu v očích, jako vždy, když se pro něco nadchl.
Paul se na radu svého přítele posunul na sedačce níž a pohodlně přivřel oči. John udělal to samé, akorát, že nechal oči otevřené. Chtěl se kochat každičkým detailem svého kamaráda. Se soustředěným výrazem rozepnul Paulovi knoflík u kalhot a přes všechny zábrany se jeho ruka dostala až do jeho klína. Dotyčný pootevřel pusu a vydechl, oči stále pevně zavřené.
„Něco se Ti nelíbí, McCartney? Mám přestat?“ popichoval ho John. Odpovědí bylo jen prudké zakroucení hlavou. John se pousmál. Že se to jeho příteli líbí, by poznal i tak. Pokračoval tedy v činnosti a sledoval Paula, který teď zrychleně oddechoval a držel Johna za volnou ruku. Stačila ještě chvilka a Paul zaryl nehty do sedačky. Unikl mu hlasitější sten a pak jen dál nehybně seděl a popadal dech. Za nedlouho otevřel oči a věnoval muži sedícímu vedle něžný pohled. Ten mu místo slov vtiskl další, mnohem vášnivější polibek. Když oba rozdýchali tento nevšední zážitek, rozhlédli se kolem sebe. Vše nasvědčovalo tomu, že to, co se právě stalo, zůstalo bez povšimnutí.
„No, ale co teď?“ Paul se kousl do rtu a ukázal na své kalhoty. V ten samý okamžik se probral k životu Ringo: „Půjdu se podívat, co tam ti dva dělají,“ protáhl se a zvedl se ze sedačky. George se plácl do čela a vyštrachal za sedačkou časopis.
„Hele, Ringo, pornočasák!“ zvolal právě včas a nejperverznější člen kapely se téměř přizabil, jak utíkal zpátky. Pak se George chvilku přehraboval v batohu, než vytáhl ručník a hodil ho dozadu.
„Proč to děláš?“ měřil si ho podezřívavým pohledem Ringo, když vzhlédl od obrázku nahé ženy.
„Jen tak.“
„Víš, Georgi, někdy si říkám, že jsi zvláštní.“
„Jo, jasně. Já.“
Kluci vzadu chytili ručník a zametli všechny stopy po vzrušujícím zážitku. Paul zívl a lehl si na sedačky. Hlavu položil do klína svého nelepšího přítele a usmál se na něj. Ten ho vískal ve vlasech a jako malému mu zpíval jednu ze svých písní. Netrvalo dlouho a Paul usnul.
„Asi Tě mám nějakým zvláštním způsobem víc, než rád, McCartney. NIKDY Tě neopustím,“ zašeptal a odhrnul mu vlasy z čela. To ale dotyčný už neslyšel. V říši snů prožíval s Johnem mnohem vášnivější zážitky.
Close your eyes and I'll kiss you, tomorrow I'll miss you...