Teď můžu přiznat
že jsem opíjel
svou slabost
a
stále čekal
na Tvou záchranu
abych na pár
minut necítil
nejtvrdší
vinu
co mi kolovala
v žilách

 

teď jsem vděčný
za probuzení
kdy před dalším
hříchem mě
dělil
pouhý krok

 

zůstal jsem v ústraní
i když na očích
ostatním kteří
stejně mlčeli
protože jim sešili ústa
aby pochopili skutečnost
a
šetřily dech
pro nové zítřky
když bylo
naše spojení
skryté
ve stínu dnů.