po stráních roztrhali vlci
to ticho    jako mraky
vítr zadul a slunce se neodvážilo

otevřené kary s úbočím modřínů
kde pro chlad sáhneš si na dno
podlamují pastevcům nohy

občas si lehnu mezi na hruď
a krvácíme spolu     přes cáry
začmárané pozůstatky slov

jak blízko je doma    i v jehlicích stromů 
jen dokud večer neobejme oheň
do kterého stesk nepřiložíš