Procházel jsem se
kolem starých zdí
co křičely
ze samoty
o dávném pohlazení
dívky která čekala
na tramvaj

 

 

naslouchal jsem
šepotu ve spárách
sochám a chrličům
o tajemné
kouzelnici s úsměvem
tak nevšedním že
každé oči
začaly žít
při pohledu na
její tvář

 

 

vysnil jsem si ji
hledal v
každém koutu
prošel svět
zase zpátky
hledaje její stín

 

 

jsem ochotný žít
pouze v myšlenkách
co snídají radost
sevřenou v dlaních
jednoho dne
stála vedle mě
jenže jsem ji nepoznal
protože jsem
hledal příliš dlouho.