V tmavém pokoji,

kde teď sedím,

strachy se třesu,

a do temnoty hledím,

odkud přijde,

 

možná to neni ten,

co by mi smrt dal,

možná je to ten,

který by mi jen duši vzal,

 

V temnotě bych zvolal,

Hej ty kluku!

On by řekl:

„Připoj se k nám do klubu."

kde za vše zaplatíš jen jednou,

pro touhu svou,

a pak stěny blednou,

věčností marnou,

kde už ty jsi otrokem vlastním,

 

Všude bych měl vše,

utíkal bych před sebou,

při pomyšlení,

že jsem prodal duši svou,

 

Možná bych se pak,

přidal k ostatním,

se sklenkou Brandy,

a věčným zatracením,

bylo by jedno jestli,

jsem zemřel,

nebo se vzepřel,

 

Žil bych z popela,

a flámu,

abych pro svou slávu,

zradil všechno,

co mi bylo drahé,

a byl otrokem tužeb,

které mi předtím přišli krásné,

 

Má mysl je moc hloupá,

abych myslel dopředu,

že ten co tahá za nitky,

mě strká kupředu,

k hraně srázu

směje se mi ,

a mýmu vzkazu

dodává že za tu zkázu,

můžu sám a ted připojím,

k srazu kde,

jeho padle ovečky pasu,