, 28. 7. 2014, Ostatní
zanechám pouze pár slov v písku
dokud mé dlaně jsou rozbrázděné,
když ve vyprahlém vodotrysku
osamocená hortenzie se klene
Prosím, Osude, schovej ji v touze
před nocí, kdy prázdné nebe ji drtí
pro odkvetlá slova v strouze,
ať v kořenech život se kroutí
Vše spalo, nepohnula se ani tráva
i vítr byl tehdy snivě kouzlaplný
a ze tmy vyšla postava kolíbavá
s mořem v očích, na rtech vlny
tichem plula píseň truchlozvuká
modře zastyděla se a lehce povadla
její tělo láme se, v listech puká
před nahotou černého zrcadla
Milenec nechtěl ji mezi růžemi...
zůstává zahozena se smutkem na zemi