, 17. 7. 2014, Povídky
Bylo, nebylo.
Za černými stromy, hlubokými lomy, několika cestami stál opuštěný dům. V něm byly tři židle a stůl a na něm květináč s Hortenzií. Nevoněla a pomalu, den co den, noc co noc odcházela do věčných lovišť všech zapomenutých květin.
Až jednou se blýsklo na lepší časy. Venku se honila mračna, blesky kreslily podivuhodné obrazce a vítr foukal více, než kdy jindy. A potom - prudký náraz vichřice rozrazil okno a vletěl dovnitř. Přinesl sebou vlhkost. Květina se zakymácela, omráčena štěstím, které se na ni usmálo.
Napnula lístky, jak jen to šlo a když ji vítr chytil, tančila. Naposledy.